Vodíkový slovník

[platinum group metals, PGM]

Kovy této skupiny zahrnují ruthenium, rhodium, palladium, osmium, iridium a platinu. Používají se např. při výrobě elektrolyzérů, resp. v katalyzátorech pro vodíkové palivové články. V současnosti se na jeden palivový článek pro vodíkový automobil spotřebuje zhruba 20 až 30 gramů platiny. PGM patří mezi tzv. kritické a strategické suroviny. Nakládání s kritickými a strategickými surovinami nově upravuje tzv. Akt o kritických surovinách.

Další informace viz Elektrolýza, Elektrolyzér či FCEV

[low-carbon hydrogen, nízkouhlíkový vodík]

LCH je vodík vyráběný z neobnovitelných zdrojů energie, který splňuje prahovou hodnotu snížení emisí skleníkových plynů o 70 % v porovnání s fosilním komparátorem 94g CO₂ na 1 MJ energie. Jedná se o vodík, který byl vyroben s maximální emisní stopou 3,38 kg CO₂ na 1 kg vodíku. Definici včetně metodologie stanovující pravidla jeho výroby lze nalézt ve Směrnici o společných pravidlech pro vnitřní trh s plyny z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem, která je součástí tzv. plynárenského balíčku.

Další informace viz Plynárenský balíček či Emise skleníkových plynů

[levelised cost of hydrogen, vyrovnané náklady na výrobu vodíku]

Termín se používá pro standardizovanou metodiku, kterou ekonomové používají k porovnání nákladů na výrobu vodíku (i jiných komodit) různými metodami. Zohledňuje celkové náklady (fixní i variabilní) na výrobu jednoho kilogramu po dobu životnosti zařízení. Metrika se používá jako ukazatel ceny vodíku v dnešním vyjádření (při diskontování budoucích nákladů), která je nutná k dosažení finanční rentability. Jedná se tedy o důležitý výpočet pro posouzení proveditelnosti projektu v rané fázi a porovnání možností.

[LCOH, vyrovnané náklady na výrobu vodíku]

Termín se používá pro standardizovanou metodikou, kterou ekonomové používají k porovnání nákladů na výrobu vodíku (i jiných komodit) různými metodami. Zohledňuje celkové náklady (fixní i variabilní) na výrobu jednoho kilogramu po dobu životnosti zařízení. Metrika se používá jako ukazatel ceny vodíku v dnešním vyjádření (při diskontování budoucích nákladů), která je nutná k dosažení finanční rentability. Jedná se tedy o důležitý výpočet pro posouzení proveditelnosti projektu v rané fázi a porovnání možností.

Soubor legislativních úprav a reforem energetického zákona, které transponují do českého právního řádu nové aspekty, například komunitní energetiku či agregaci flexibility.

[zkapalněný vodík]

V přírodě se vodík vyskytuje jako plyn nebo ve formě molekul, vodík lze však zkapalnit. Ke zkapalnění vodíku dochází při velmi nízkých teplotách. Kapalný vodík se obvykle musí skladovat při teplotě -253 °C. Zkapalněný vodík má velmi vysokou energetickou hustotu a je tak jednou z možností pro přepravu vodíku. Zkapalnění 1kg vodíku vodíku sebere okolo 30 % energie z paliva.

[Liquid organic hydrogen carriers, kapalné organické nosiče vodíku]

LOHC jsou nosné molekuly, na které lze v procesu tzv. hydrogenace navázat vodík v místě jeho výroby. Nosič (např. toluen) lze skladovat, přepravovat a vodík lze z nosiče uvolnit (dehydrogenace) na požadovaném místě. Molekulu nosiče lze znovu použít.

Další informace viz LH₂

[carbon border adjustment mechanism, CBAM]

Zkráceně bývá označován jako „uhlíkové clo“. V roce 2021 přijala Evropská komise Nařízení na zavedení mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích. Jeho podstatou je výběr tzv. uhlíkového cla z dovozu surovin a výrobků, jejichž výroba je spojena s emisí velkého množství skleníkových plynů. Konečným důsledkem tohoto nařízení bude od roku 2026 povinnost dovozců na základě emisí obsažených v dovezeném zboží nakupovat tzv. CBAM certifikáty, jejichž cena bude odvozena od ceny evropských emisních povolenek (EU ETS). CBAM se týká dovozců ze třetích zemí a následujících komodit: železa a oceli, hliníku, cementu, elektrické energie, vodíku, hnojiv, některých prekurzorů a omezeně i navazujících výrobků. Nařízení o CBAM je účinné od října 2023, kdy začalo tzv. přechodné období. To bude trvat do 31. prosince 2025. 

Další informace viz Emise skleníkových plynů

[urban nodes]

Jsou definovány v Nařízení o hlavních směrech Unie pro rozvoj transevropské sítě. Jedná se zpravidla o krajská města nebo města s více než 100 000 obyvateli. V ČR je celkem 10 městských uzlů, kterými jsou: Brno, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Pardubice a České Budějovice. Podle nařízení AFIR musí členské státy zajistit do konce roku 2031 výstavbu plnicí stanice každých 200 kilometrů na hlavní síti TEN-T a v městských uzlech. Další nařízení, které upravuje městské uzly je Nařízení, kterým se zřizuje Nástroj pro propojení Evropy a zrušují nařízení č. 1316/2013 a  č. 283/2014 - Nařízení - 2021/1153.

[bidding zone]

Nabídková (někdy též obchodní) zóna je koncept používány v elektroenergetice; v souvislosti s výrobou obnovitelného vodíku se objevuje např. ve směrnici RED a příslušných delegovaných aktech. Konkrétně se jedná o geografickou oblast, v jejímž rámci dochází k obchodu s elektrickou energií bez přidělené kapacity (důležité pro přeshraniční obchod s elektřinou), a které jsou zpravidla definovány hranicemi členského státu.

Další informace viz Geografická korelace, Obnovitelný vodík či Delegovaný akt

[Národní akční plán čisté mobility]

NAP CM vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, která v případě elektromobility a zemního plynu (a částečně rovněž vodíku) stanoví členským státům povinnost rozvíjet příslušnou infrastrukturu dobíjecích a plnicích stanic. NAP CM stanoví požadavky na výstavbu plnicích a dobíjecích stanic s časovým horizontem do roku 2030. V dubnu 2020 byla v ČR schválena aktualizace NAP CM, ta reaguje na dosavadní postup plnění, nové výzvy v této oblasti a reflektuje i nejnovější vývoj legislativy EU. Aktualizovaný plán se nově zabývá i rozvojem bezemisní mobility v nesilničních druzích dopravy. Dokument obsahuje aktualizované cíle počtu vozidel na jednotlivá alternativní paliva a rozsahu doprovodné infrastruktury v České republice k roku 2030. Aktualizovaný NAP CM viz tisková zpráva Ministerstva dopravy ČR.

Další informace viz AFIR či Plnicí stanice

[Net-Zero Industry Act, NZIA]

Nařízení o průmyslu pro nulové čisté emise je součástí průmyslového plánu spadajícího do tzv. Zelené dohody pro Evropu. Cílem nařízení je pokrýt 40 % potřeb EU v oblasti produktů strategických technologií, jako jsou elektrolyzéry pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů, solární fotovoltaické panely, větrné turbíny, baterie a tepelná čerpadla, z produktů vyrobených v Evropě. Nařízení bylo přijato v květnu 2024.

Další informace viz Elektrolyzér, Obnovitelné zdroje energie, Net-zero či Zelená dohoda pro Evropu

[NAP CM]

NAP CM vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/94/EU o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva, která v případě elektromobility a zemního plynu (a částečně rovněž vodíku) stanoví členským státům povinnost rozvíjet příslušnou infrastrukturu dobíjecích a plnicích stanic. NAP CM stanoví požadavky na výstavbu plnicích a dobíjecích stanic s časovým horizontem do roku 2030. V dubnu 2020 byla v ČR schválena aktualizace NAP CM, ta reaguje na dosavadní postup plnění, nové výzvy v této oblasti a reflektuje i nejnovější vývoj legislativy EU. Aktualizovaný plán se nově zabývá i rozvojem bezemisní mobility v nesilničních druzích dopravy. Dokument obsahuje aktualizované cíle počtu vozidel na jednotlivá alternativní paliva a rozsahu doprovodné infrastruktury v České republice k roku 2030. Aktualizovaný NAP CM viz tisková zpráva Ministerstva dopravy ČR.

Další informace viz AFIR či Plnicí stanice

[uhlíkově neutrální]

Je stav, kdy daný proces dosáhne 100 % omezení vypouštění emisí skleníkových plynů do atmosféry, zpravidla dosažený přechodem k obnovitelné či jaderné energii v sektorech energetiky, průmyslu a dopravy.

Další informace viz Emise skleníkových plynů, Obnovitelné zdroje energie, NZIA či Zelená dohoda pro Evropu

[NZIA, Nařízení o průmyslu pro nulové čisté emise]

Nařízení o průmyslu pro nulové čisté emise je součástí průmyslového plánu spadajícího do tzv. Zelené dohody pro Evropu. Cílem nařízení je pokrýt 40 % potřeb EU v oblasti produktů strategických technologií, jako jsou elektrolyzéry pro výrobu vodíku z obnovitelných zdrojů, solární fotovoltaické panely, větrné turbíny, baterie a tepelná čerpadla, z produktů vyrobených v Evropě. Nařízení bylo přijato v květnu 2024.

Další informace viz Elektrolyzér, Obnovitelné zdroje energie, Net-zero či Zelená dohoda pro Evropu