ACER vydal svoji každoroční Zprávu zaměřenou na sektor obnovitelného vodíku. Dle údajů ze Zprávy se sice v roce 2024 zvýšila kapacita instalovaných elektrolyzérů o 51 %, avšak pokrok je stále příliš pomalý pro dosažení cíle elektrolytické kapacity 40 GW do roku 2030.
Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) vydala 2. prosince dokument 2025 European hydrogen markets Monitoring Report (dále jen „Zpráva“). Cílem této Zprávy bylo prozkoumat stav trhu s obnovitelným vodíkem napříč Evropskou unií, s ohledem na vývoj evropské legislativy a financování, a poukázat na překážky v jeho dalším rozvoji.
Hlavním zjištěním Zprávy je, že vodíkový trh EU nenaplňuje své stanovené strategické cíle týkající se výstavby elektrolyzérů. Od loňského monitorování došlo k předčasnému ukončení několika velkých projektů a někteří významní hráči na trhu s vodíkem v důsledku tržních nejistot raději snížili své dekarbonizační ambice. I přesto se Evropská komise snaží dále pokračovat v podpoře vodíkového hospodářství skrze dokončování vodíkového legislativního rámce – příkladem je přijetí metodiky výpočtu emisí skleníkových plynů pro výrobu nízkouhlíkového vodíku (o kterém jsme vás informovali zde) nebo připravovaná metodologie pro výrobu elektrolytického vodíku za využití elektřiny z jaderných elektráren.
Dle Zprávy v EU narostla elektrolytická kapacita o 51 % v roce 2024 na celkových 308 MW (největší nárůst byl zaznamenán v Německu, Dánsku a Maďarsku). V letech 2026 a 2027 se očekává dokončení výstavby dalších projektů s celkovou kapacitou 1,8 GW. Toto číslo ale stále nedosahuje na cíl Evropské unie, který je k roku 2030 stanoven na 40 GW instalované kapacity elektrolyzérů. Řešením takto pomalého rozvoje může být podle Zprávy srozumitelnější legislativa a lépe cílená finanční podpora projektů.
Zpráva se zabývá i finanční stránkou vodíkového průmyslu. Očekávání ohledně cen zkapalněného zemního plynu (LNG) a emisních povolenek CO2 v krátkodobém horizontu zvýhodňují vodík z fosilních paliv. Na druhou stranu je ale potřeba brát v potaz související náklady na přepravu, skladování a využití oxidu uhličitého v případě vodíku vyrobeného za pomocí technologie CCS/CCU. Obnovitelný vodík však dle Zprávy v současnosti není finančně příliš výhodný, protože je až 4x dražší než vodík vyrobený z fosilních paliv. Velký vliv na cenu obnovitelného vodíku má podle zjištění Zprávy i samotná elektrizační soustava. Kritéria RFNBO umožňují výrobu obnovitelného vodíku pouze za využití elektřiny z OZE a náklady na výstavbu a posílení elektrizační sítě jsou pak rozprostřeny mezi konečné zákazníky, protože jsou promítnuty do změn tarifní struktury. Dále jsou do cen obnovitelného vodíku zahrnuty i náklady na výstavbu samotných elektrolyzérů.
Zpráva ACERu však přichází i s několika doporučeními, jak vodíkový sektor v Evropské unii podpořit. V první řadě je potřeba, aby členské státy transponovaly legislativní balíčky EU do svých národních právních řádů – především jsou zdůrazňována pravidla RFNBO, ke kterým ale mají jednotlivé státy přidat i vlastní podporu poptávky. Další sada doporučení je zaměřena na rozvoj elektrizační sítě, konkrétně na rychlejší povolovací procesy pro výstavbu nových zdrojů, na urychlení dekarbonizace energetického sektoru vedoucího ke snížení cen za elektřinu v důsledku zavedení systému emisních povolenek a na zvýšení flexibility sítě umožňující větší zapojení OZE. Dále Zpráva zmiňuje potřebu finanční podpory vyspělých vodíkových projektů, které jsou schopny škálovatelnosti. V neposlední řadě je také doporučeno vzít v potaz nejistoty ohledně poptávky při plánování vodíkové infrastruktury a vytvořit z nich příležitosti pro přeshraniční spolupráci.
Zdroj:
https://www.acer.europa.eu/monitoring/European-hydrogen-markets-2025
