V listopadu letošního roku byla přijata konečná podoba metodiky pro výpočet emisí skleníkových plynů při klasifikaci vodíku jako nízkouhlíkový. Nařízení Komise v přenesené pravomoci sice neukládá žádné nové cíle, ale poskytuje větší regulační jistoty.
Dle regulací EU se vodík na základě metody své výroby v současnosti dělí na: obnovitelný, nízkouhlíkový a šedý. 21.11. 2025 byla finálně přijata metodika výpočtu emisí skleníkových plynů pro výrobu nízkouhlíkového vodíku, na jejíž úpravě se pracovalo v průběhu letošního roku. Tato metodika má podobu Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2025/2359, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788 upřesněním metodiky pro posuzování úspor emisí skleníkových plynů z nízkouhlíkových paliv (dále jen „DA LCH“).
Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1788, o společných pravidlech pro vnitřní trh s plynem z obnovitelných zdrojů, se zemním plynem a s vodíkem definuje nízkouhlíkový vodík jako vyráběný z neobnovitelných zdrojů energie, při jehož produkci dochází ke snížení 70 % emisí skleníkových plynů oproti standardizovanému fosilnímu komparátoru, který má hodnotu 94 g CO2 na 1 MJ energie. DA LCH pravidla upřesňuje a stanovuje metodologii výpočtu emisních úspor z celého výrobního cyklu, včetně těch nepřímých, pocházejících z těžby i z distribuce metanu (ve formě úniků metanu), z úniků vodíku (v budoucnu, až budou stanoveny emise pro tyto úniky) apod.
DA LCH lze využít k výrobě nízkouhlíkového vodíku u technologií parního reformingu zemního plynu se zachytáváním a ukládáním oxidu uhličitého (CCS/CCU), elektrolýzou za využití elektřiny z elektrizační sítě či pyro/termo/plazmalýzou metanu. Vodík vyráběný těmito metodami lze nově klasifikovat jako nízkouhlíkový vodík.
DA LCH umožňuje zařazení elektrolytického vodíku vyrobeného za pomocí elektřiny z elektrizační sítě jako nízkouhlíkové palivo (o obnovitelné palivo se jedná při výrobě za pomoci OZE). Výhodu budou mít státy, jejichž elektrizační soustava má nízkou emisní stopu, protože emise se průměrují na měsíční či hodinové bázi pro celkovou výrobu v elektrolyzéru. Regulace zatím nespecifikuje konkrétní metodologii pro případ výroby elektrolytického vodíku za využití elektřiny z jaderných elektráren (např. skrze PPA smlouvy s jadernými elektrárnami). V tomto případě má ale Komise v polovině roku 2026 přijít s veřejnou konzultací, na základě které se pokusí tato pravidla pro PPA z jaderných zdrojů navrhnout.
Nově se díky zařazení pod hlavičku nízkouhlíkový mohou výrobci vodíku zúčastnit například třetí aukce Evropské vodíkové banky ohlášené na konec roku 2025, která poskytuje dotace pouze projektům využívajícím elektrolýzu. Hlavními kritiky nové regulace jsou environmentální organizace, které upozorňují na riziko opačného efektu k zamýšlenému – na možné zvýšení emisí skleníkových plynů. DA LCH dle nich až příliš volně nastavuje pravidla pro výrobu vodíku z fosilního zemního plynu, zvyšuje riziko úniku vodíku a metanu do ovzduší a příliš spoléhá na technologie CCS/CCU. Česká vodíková technologická platforma naproti tomu upozorňuje, že metodologie je příliš přísná a jinak než elektrolýzou či pyro/termo/plazmalýzou nepůjde v ČR nízkouhlíkový vodík vyrábět.
Zdroje:
https://www.europarl.europa.eu/thinktank/en/document/EPRS_BRI(2025)777921
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=OJ:L_202502359&qid=1764580102826
Zdroj obrázku: AI (licence canva PRO)
