Jihokorejská strategie Korea-Green Transformation (K-GX) má do roku 2035 podpořit dekarbonizaci průmyslu a rozvoj domácího trhu s nízkoemisními technologiemi. Vodík v ní představuje jednu z deseti prioritních oblastí, přičemž významnou roli má sehrát především při výrobě oceli a transformaci dopravy.
Jihokorejská vláda 7. října 2026 představila strategii K-GX (Korea-Green Transformation), která počítá do roku 2035 s investicemi přibližně 747 miliard dolarů do dekarbonizace. Jedním z cílů je podpořit domácí výrobu čistých technologií a vytvořit podmínky pro jejich širší uplatnění v energetice, dopravě a průmyslu. Jižní Korea chce využít přechod k nízkoemisní ekonomice nejen ke snižování emisí skleníkových plynů, ale také k posílení konkurenceschopnosti domácího průmyslu.
Vodík patří mezi deset strategických odvětví, na která se má podpora zaměřit. Z pohledu dekarbonizace je důležitý zejména pro sektory, v nichž je obtížné nahradit fosilní paliva přímou elektrifikací. Příkladem je ocelářství, kde se tradičně využívá uhlí nejen jako zdroj energie, ale také jako redukční činidlo při výrobě železa. Jihokorejská vláda chce proto podpořit rozvoj výroby nízkoemisní oceli za pomocí procesu přímé redukce železa nízkoemisním vodíkem a usiluje tak o to, aby se země stala prvním státem schopným vyrábět ocel redukovanou vodíkem ve velkém průmyslovém měřítku. Takový postup v kombinaci s obloukovými pecemi na elektřinu by mohl výrazně omezit emise z jednoho z energeticky nejnáročnějších průmyslových odvětví (až o 95 %).
Jedním z projektů výroby nízkoemisní oceli představených v souvislosti s novou strategií je projekt skupiny POSCO využívající technologie "HyREX". Tento projekt vzniká v regionu Pohang a demonstrační zařízení by mělo od roku 2028 produkovat 300 tis. tun nízkoemisní oceli ročně.
Další oblastí, v níž chce Jižní Korea vodík uplatnit, je doprava. Strategie počítá s cílem, aby elektromobily a vozidla poháněná vodíkem tvořily dohromady více než 70 % prodejů nových automobilů do roku 2035. Vodíková mobilita tak má být součástí širší transformace dopravního sektoru.
Rozvoj vodíku je součástí plánu celkové modernizace energetiky. Jižní Korea chce do roku 2030 dosáhnout instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů ve výši 100 gigawattů a současně posílit domácí výrobu baterií, solárních a větrných technologií či zařízení pro zachytávání, využití a ukládání uhlíku (CCUS). Dále má dojít k úpravám v elektrické síti a rozvoj bateriových úložišť, která mají pomoci integrovat větší množství obnovitelné elektřiny do soustavy. Zatímco baterie mohou vyrovnávat krátkodobé výkyvy výroby a spotřeby, vodík může najít uplatnění zejména v průmyslových procesech, kde je přímá elektrifikace technicky obtížná.
Vláda chce investice podpořit také daňovými pobídkami a regulatorními změnami. Součástí strategie má být hodnocení projektů podle jejich skutečného přínosu ke snižování emisí a vytváření podmínek pro dlouhodobé investice soukromých společností. Právě stabilní pravidla, dostupnost nízkoemisní energie a dostatečná poptávka po výsledných produktech budou pro rozvoj vodíkových technologií zásadní.
Strategie K-GX tak představuje příležitost propojit dekarbonizaci s průmyslovou politikou. Vodík v ní není izolovaným řešením, ale jednou ze součástí širšího technologického portfolia. Jeho skutečný přínos bude záviset na tom, zda se podaří převést plánované investice do průmyslových projektů, rozšířit výrobu nízkoemisního vodíku a vytvořit stabilní podmínky pro jeho využívání. Zatím není známo, kolik přesně peněz bude vyčleněno na vodík – to bude debatou následujících týdnů a měsíců.
ZDROJE:
https://finance.biggo.com/news/f4c94685-d480-48ad-a02f-d6da71a99320
