Přesto že se přenosné nabíječky malých elektrozařízení, jako jsou mobilní telefony, fotoaparáty nebo videokamery, využívající technologii palivových článků nedočkaly takového zájmu, jaký se předpokládal, bylo jich i tak prodáno více než 10 000 kusů. Tyto jednotky se obvykle skládají ze dvou částí – vlastního palivového článku a vyměnitelného zásobníku s palivem. Tím bývá nejčastěji vodík, ale použít lze i jiné nižší uhlovodíky. Výrobci ve svých materiálech vesměs uvádějí možnost vzít si na palubu letadla až dva takové zásobníky. Koncem ledna 2014 v této souvislosti vrátil Washingtonský odvolací soud k posouzení zákon, který tuto možnost omezoval. Rozhodnutí soudu bylo zdůvodněno tím, že zákon nestanoví, proč by nemělo být možné vzít si na palubu palivový článek, když je možné vzít si na palubu jiné, podobné produkty, které také obsahují hořlavý plyn. Podle zákona, který nyní míří k přezkoumání, je totiž možné mít na palubě některé náhradní palivové zásobníky, ty však nesmí obsahovat například butan. Právě ten však využívá vodíková nabíječka firmy Liliputian Systems, která také zmíněný zákon u odvolacího soudu napadla.
Zdroje: