Na konci října 2024 vydala Hydrogen Europe analýzu s názvem Hydrogen infrastructure: the recipe for a hydrogen grid plan. Dokument označuje vodík jako nástroj interkonektivity, který umožní propojení energetických zdrojů, energetických systémů a energetické infrastruktury. Hydrogen Europe se v textu zamýšlí nad rozvojem vodíkové přepravní infrastruktury a skladovacích kapacit a zdůrazňuje, že právě přepravní infrastruktura a dostatečné skladovací kapacity jsou nezbytným předpokladem rozmachu vodíkového trhu. K jakým závěrům dochází analýza Hydrogen Europe?

Hydrogen Europe (dále jen HE) ve studii Hydrogen infrastructure: the recipe for a hydrogen grid plan zdařile shrnuje stávající vývoj a jasně pojmenovává problémy a výzvy, kterým čelí evropské státy při výstavbě vodíkové přepravní infrastruktury i skladovacích kapacit. Mezi hlavní závěry HE patří:

• Nedostatek odpovídající vodíkové infrastruktury je zásadní překážkou rozvoje trhu s vodíkem v celé Evropě. Pro využití potenciálu vodíku, který mj. zajistí splnění evropských dekarbonizačních cílů, bude třeba na celém kontinentu vybudovat infrastrukturu propojující výrobu s centry poptávky. Přepravní infrastruktura navíc umožní dovoz levného vodíku a prostřednictvím skladovacích kapacit posílí odolnost celého evropského energetického systému.

• Vodíková infrastruktura je nejlepším řešením pro urychlení dekarbonizace napříč odvětvími při nižších nákladech. Integrovaná vodíková síť je klíčovým faktorem umožňujícím optimalizaci nákladů - a tím i ochranu konkurenceschopnosti evropských energeticky náročných průmyslových odvětví.

• Vodík zajistí flexibilitu potřebnou pro energetický systém, v němž zatím převládá elektrifikace a proměnlivé obnovitelné zdroje energie. Evropská komise očekává, že elektřina bude v roce 2050 pokrývat přibližně polovinu konečné poptávky po energii (ze současných 23 %). Aby bylo možné novou poptávku a masivní instalaci obnovitelných zdrojů energie uspokojit, musí se kapacita elektrické sítě v Evropě do roku 2030 zvýšit o 47 % a do roku 2040 o 144 %. A i s ohledem na tyto plány očekává ACER, že potřeba flexibility se zdvojnásobí již do roku 2030. Navíc je třeba zajistit významnou sezónní flexibilitu. Nástrojem by zde mohl být právě obnovitelný vodík.

• Investice do vodíkové infrastruktury zatím zůstávají ve srovnání s investicemi do rozvoje elektrických sítí relativně skromné.

• Budování elektrické sítě je náročnější a přenos elektřiny vysokonapěťovým vedením dražší, než budování vodíkovodů a přeprava vodíku.

• Dovoz vodíku a jeho derivátů je nutností pro krátkodobou konkurenceschopnost evropského průmyslu a dlouhodobou dekarbonizaci systému.

• Přeprava vodíkových derivátů se stává atraktivní možností pro vzdálenosti nad 3 000 km.

• Mezi klíčové výzvy dalšího budování vodíkové přepravní infrastruktury patří plánování a koordinace: musí dojít k harmonizaci mezi lokálními, národními a mezinárodními projekty a musí být udržena rostoucí trajektorie financování vodíkových projektů.

• Významnou výzvou bude zajištění bezpečnosti a stability vodíkové přepravy a skladování. Je třeba se připravit na možné zvýšení geopolitického napětí v různých částech světa i na případné útoky na vodíkovou přepravní infrastrukturu a skladovací kapacity.

• Vedle nutnosti řešit financování výstavby vodíkové infrastruktury a skladování vodíku je třeba připravit národní legislativu; ta v oblasti skladování vodíku v řadě zemí zcela chybí. 

Závěry analýzy opakují, že existence vodíkové přepravní infrastruktury je zásadním předpokladem rozvoje vodíkového trhu. V současné době můžeme v Evropě vidět velké rozdíly mezi jednotlivými státy. Např. polská vláda v říjnu schválila návrh tzv. vodíkového zákona, který zavádí pravidla pro přepravu, distribuci a skladování vodíku. Vláda mj. navrhuje, aby zařízení na výrobu vodíku elektrolýzou s celkovou kapacitou nepřesahující 10 MW spolu s doprovodnou infrastrukturou, včetně zařízení na čištění vodíku s kapacitou nejvýše 250 kg vodíku denně, bylo možné budovat jen na základě oznámení stavební práce a nikoli získáním stavebního povolení. Zda tento návrh zákona projde Sejmem (dolní komorou Parlamentu) zatím není jasné, ale tímto příkladem jsme chtěli demonstrovat existenci odlišných národních přístupů. V případě ČR pak můžeme zmínit, že roste zájem o řešení skladování vodíku. V současnosti se otázkám podzemního skladování vodíku věnují např. Česká geologická služba, některé univerzity (VŠCHT) či firmy jako Moravské naftové doly (MND) či Gas Storage CZ. 

Vrátíme-li se však ještě k analýze HE, tak ta kromě zrychlení prací na výstavbě přepravní infrastruktury a skladovacích kapacit zdůrazňuje i potřebu dalších politických kroků; explicitně hovoří o nutnosti vytvořit unijní vodíkovou dovozní strategii a unijní strategii rozvoje vodíkové infrastruktury, včetně skladovacích kapacit a kapacit přepravních terminálů. Evropská komise zatím o unijní vodíkové dovozní strategii explicitně nehovořila, byť některé zmínky a deklarace se objevují v nedávno publikovaném plynárenském balíčku. Na přelomu listopadu a prosince by měla nastoupit nová Evropská komise. Její vodíkové plány jsou netrpělivě očekávány.   

Více informací k vývoji evropské vodíkové infrastruktury poskytuje projekt H2 Infrastructure Map Europe, který společně vytvářejí ENTSOG, GIE, EUROGAS, CEDEC, GD4S a GEOGE.

Zdroj obrázku: https://www.h2inframap.eu/