Dne 6. února 2024 zveřejnila Evropská komise (EK) sdělení „Securing our future“ (COM/2024/63 final), které se týká dekarbonizace v zemích EU. Komise doporučila, aby EU snížila emise skleníkových plynů o 90 % do roku 2040 ve srovnání s úrovní emisí v roce 1990 (tzv. „Cíl 2040“). Valnou část sdělení pak EK věnuje návrhům, jak mají členské státy postupovat při naplňování tohoto cíle. V následujícím článku představíme úvahy EK spojené s naplněním Cíle 2040 a postavení vodíku ve sdělení.

Úvodem lze konstatovat, že z pohledu HYTEP a budoucího rozvoje výroby a využití obnovitelného vodíku v EU je sdělení obecné, i když vodík a vodíkové projekty jsou zmiňovány. V následujícím textu nejprve zmíníme politickou roli tohoto sdělení, ve druhé části textu pak představíme, jak EK došla k „90% snížení emisí do roku 2040“ a hlavní body sdělení (nástroje dosažení Cíle 2040), a ve třetí části se budeme zabývat efektem, jaký může mít sdělení EK snížit emise o 90 % do roku 2040 na rozvoj vodíkového hospodářství.

Na začátek je nutné poznamenat, že mandát stávající Evropské komise i Evropského parlamentu končí evropskými volbami, které jsou plánovány na červen letošního roku. Doporučení EK ohledně Cíle 2040 tak již do legislativních aktů bude přetavovat jiná EK a jiný Parlament. Přesto nelze sdělení „Securing our future“ brát na lehkou váhu, neboť v dlouhodobé perspektivě se zásadní klimatické cíle EU nemění. Lze sice očekávat, že pod vlivem proměny vnitropolitické situace v řadě zemí (Německo, Nizozemí), budou jednání komplikovanější, nelze ale očekávat žádný zásadní odklon od dekarbonizace. Dekarbonizace zahrnující i přechod na obnovitelné zdroje energie není jen klimatickým cílem, je vnímána i jako nástroj posílení energetické nezávislosti EU na vnějších dodavatelích fosilních paliv a ekonomické a energetické bezpečnosti.

Pokud se podíváme na samotný Cíl 2040, EK konstatuje (kapitoly 3.1), že EU má tři možné alternativy, jak do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Za skutečně efektivní a optimální variantu však označuje řešení, kdy členské země EU urychlí dekarbonizaci tak, aby snížily emise skleníkových plynů o 90 % již do roku 2040. EK argumentuje, že variantou přinášející hmatatelné ekologické, ekonomické i zdravotní profity je urychlení dekarbonizace a koncentrování investic do následující dekády. EK jako finanční zdroje pro dekarbonizaci zmiňuje Inovační a Modernizační fond a výnosy z EU ETS. Jasná deklarace snížení emisí o 90 % do roku 2040 pak podle EK vytvoří prostředí investiční předvídatelnosti a jistoty.

EK ve sdělení konstatuje, že hlavní překážkou přechodu na obnovitelné zdroje energie a nefosilní paliva je jejich cena. Vyzývá členské státy, aby využily všechny dostupné nástroje (zmiňuje např. systém Carbon Capture for Difference či vodíková údolí), aby 1) snížily cenu dekarbonizačních technologií a nefosilních paliv, a 2) motivovaly nejrůznější aktéry ke klimatické tranzici.

Co se týká rozvoje využití vodíku, pak EK o něm hovoří jako o jedné z cest dekarbonizace a klimatické tranzice konkrétně v těchto souvislostech:

• EK zdůrazňuje, že půjde-li EU cestou „90 % do roku 2040“, pak je nutné urychlit investice do dekarbonizačních technologií a koncentrovat je do let 2030 až 2040, mj. do výroby vodíku pomocí elektrolýzy (kapitola 3.1 čtvrtý odstavec). Podle EK by pomalejší dekarbonizace EU vedla k tomu, že investice do dekarbonizačních technologií sice nastanou, ale až po roce 2040. EK opakuje, že sama preferuje třetí, tzv. urychlující řešení.
• V kapitole 4.3 EK hovoří o nutnosti vyvinout řešení šitá na míru pro energeticky náročná odvětví tak, aby byla schopná překonat období dekarbonizační tranzice. V téže kapitole pak EK zmiňuje nutnost připravit plynovou přepravní soustavu na decentralizovanou výrobu vodíku a dalších obnovitelných plynů a jejich přepravu.
• V kapitole 4.4, podkapitole „An enabling framework …“ pak EK hovoří o vodíkových údolích. Ty uvádí jako jedno z řešení těžko dekarbonizovatelných průmyslových sektorů. V téže kapitole pak v poznámce pod čarou (č. 27) zmiňuje vodík jako alternativní palivo v případech, kdy nelze využít elektřinu.
• Dvakrát pak EK zmiňuje využití vodíku jako stavební kámen dekarbonizace (příloha sdělení). V prvním případě (první stavební kámen Cíle 2040) hovoří o využití vodíku k ukládání sezonních přebytků elektřiny a opět zdůrazňuje roli vodíku v obtížně dekarbonizovatelných sektorech, ve druhém případě (třetí stavební kámen Cíle 2040) hovoří o nutnosti podpory a budování příslušné přepravní soustavy pro vodík.

Závěrem lze konstatovat, že EK s vodíkem počítá. Jak moc a do jaké míry, se bude odvíjet od toho, na jakém scénáři dekarbonizace se dohodnou orgány EU po volbách v červnu 2024.

Originální znění sdělení „Securing our future“ Evropské komise je dostupné na: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_24_585

Šárka Cabadová Waisová